Jsou naše schopnosti vrozené?

Kdysi bylo zvykem považovat dítě nějakého vysokoškolského úspěšného profesora za stejně inteligentní a schopné studia jako jeho rodič. V dnešní době víme, že tomu tak úplně není. K tomuto faktu nepotřebujeme ani vědce, aby rozsoudili, kde leží pravda. Stačí se podívat kolem sebe. Určitě v okolí máte někoho, kdo úplně neodpovídá povahově nebo inteligenčně své rodině.

Vezměme si rodinu vysoce vzdělaných osob, které jsou velmi inteligentní a mají dítě. Jejich dítě se sice snaží být mezi lepšími studenty ve škole, ale nedaří se mu to, protože na to zkrátka nemá. Sice má pevný základ a podporu v rodině, ale samotné dítě se nenarodilo se schopnostmi jako mají jeho rodiče. Geny, které ovlivňují intelektuální schopnosti nejsou úplně stoprocentní, takže se IQ dítěte nemusí vůbec rovnat IQ rodičů. To stejné platí naopak. Rodiče se základním vzděláním mohou mít doma génia, který bez problému zvládá studium. Tímto tedy můžeme mýtus – chytrý rodič= chytré dítě – vyřadit.

Další schopnosti mohou být hudební. Dítě může být od narození vedeno směrem k hudbě. I když to může vypadat, že se dítěti daří, může mu očekávaný výsledek jeho snažení dát mnohem větší námahu než dítěti, které je přirozeně nadané na hudbu. Těžko se to poznává a po letech se člověk s trochou píle může dostat na špičkového hudebníka i přes to, že nevykazoval žádné hudební nadání v brzkých letech. U této schopnosti se dá obvykle těžko posoudit, jestli je vrozená či ne.
Nikdo přesně nedokáže určit, jestli nadání v rodině je pouze náhoda, nebo opravdu vrozené. Mnoho vědců tyto schopnosti zkoumá (zejména psychologů) a nachází neustále nové poznatky. Když se nad tím zamyslíme, není třeba vědět, jestli jsou určité schopnosti vrozené či ne. Hlavní je, že se člověk snaží něčeho dosáhnout, a někdy i to samotné snažení a píle stačí k tomu, aby se člověk dopracoval na samotný vrchol.