My a svět

Hrníčky, které běžně nacházíme ve skřínkách každé kuchyně, můžeme považovat nejen za běžné nádobí, ale vlastně také v jistém smyslu za symbol dnešní doby. Jaká je vlastně dnešní doba? Jaké jsou její základní charakteristiky? Snad všichni budou souhlasit, že je dnes vše uspěchané. Je to zvláštní, vytváříme ta nejrychlejší auta a létáme nejrychlejšími letadly, a stejně máme dojem, že nám někde něco uniká, že něco nestíháme. Že by tedy to, co v životě potřebujeme stihnout nebylo závislé na rychlosti? To je otázka, která má poměrně komplikovanou odpověď a vlastně si na ni každý musí umět odpovědět sám.

Dále je dnešní doba přeplněná věcmi. Žijeme v blahobytu, který si žádná populace před námi ani neuměla představit. Někteří lidé již ani neví, za co by měli své peníze utrácet, a přesto plno lidí žije v chudobě a nedostatku. Jak je možné, že jsou sociální nůžky takto rozevřeny, že by někdo za své peníze mohl nakrmit celou planetu a jiný nemá ani na jedno teplé jídlo denně? Dnešní doba hlásá, že je pro všechny tolerantní a že každý může dělat a být, čím chce. Přesto ale žijeme pod neustálým tlakem ze strany okolí a máme pocit, že se vůči němu musíme určitým způsobem vymezovat.

Díky vymoženostem dnešní doby se můžeme podívat během pár hodin až na opačný konec zeměkoule, ale přesto umíráme s pocitem, že to, jak jsme naplnili svůj život není dostatečné. A jak se s tímto vším pojí hrníček? Můžeme zde vidět hned několik metafor. Za prvé, dříve byli hrnky podle tvrdých pravidel myšleny pro pití nápojů, dnes si v nich lidé mohu dělat i své rychlé a uspěchané těstoviny se sýrem z mikrovlnné trouby. A ačkoli známe hrnky na kapučíno, hrnky na latté, hliněné hrnky a hrnky s glazurou, stále se jedná o ten starý dobrý hrníček s ouškem. My jsme také každý jiný a sloužíme k různým účelům, ale stále jsme všichni jen lidé.