Nástup Internetu v Československu zbrzdila zajímavá shoda okolností

Podmínku využití Internetu jen pro vědecké účely si stanovili jeho tvůrci, tedy zakladatelé Internetu ve Spojených státech, ovšem k internetové síti se brzy začaly připojovat komerční subjekty a pomáhaly jej spolufinancovat.  Internet byl pak dostupný každému, kdo si jeho připojení zaplatil.

Internet v Československu mohl být teoreticky dostupný o dva roky dříve. Proč se tak nestalo?

Internet se poměrně rychle šířil po světě, ovšem v tehdejším Československu byla situace jiná. U nás nebyl Internet tak rychle přístupný, odpověď, proč tomu tak bylo, hledejme v roce 1990. V té době vznikl podnik, který sdružoval Správu pošt a telekomunikací (SPT Praha) a konsorcium Atlantic West. Atlantic West – tím nebylo nic jiného, než známá společnost Bell Atlantic a US West. Nově vzniklá struktura byla pojmenována jako Eurotel. Eurotel získal hned dvě licence v jednom balíku – za prvé poskytoval mobilní telefonní služby a za druhé veřejné datové služby. V té době to však byly licence výhradní, tedy exkluzivní, neboli monopolní. Nikdo jiný tyto služby na našem území provozovat nemohl. Nesměl.

Proč takové omezení? Bylo to právě v době krátce po sametové revoluci a lidé, kteří měli tu moc o něčem takovém vůbec rozhodovat, se řídili pravidly telekomunikačního monopolu. Dokonce zveřejnili myšlenku, že Eurotel by jinak neměl k dispozici pro svůj rozvoj potřebné finanční prostředky, aby na trhu před konkurencí uspěl.

Monopolní postavení na veřejné datové služby získal Eurotel v roce 1990 (v listopadu) a když se do ČSFR poprvé dostal Internet a byl uvolněn z akademické půdy pro veřejný sektor, měla jediná společnost Eurotel výhradní právo na jeho rozšiřování a provozování. Ovšem nic takového Eurotel nenabízel a neměl to ani v úmyslu. Nebyl dokonce ani sám k Internetu připojený.  Provozovat bylo možno pouze neveřejné datové služby, tedy např. akademický český CESNET anebo síť členů zájmové skupiny CS Unix Users Group, kterým síť zajišťovala společnost COnet.